Zásady komunikace s lidmi s mentálním postižením
Komunikace s člověkem s mentálním postižením má své specifika. Při komunikaci s mentálně postiženými je dobré si uvědomit rozsah jejich postižení. Tedy jestli jde o lehkou mentální retardaci (nejčastější, zhruba 85% ze všech mentálně postižených) nebo o středně těžkou, až těžkou mentální retardaci. U lehké mentální retardace se nejčastěji objevuje pomalejší chápání a chování. Taky malá či nulová schopnost logických úsudků, omezená slovní zásoba, horší paměť. Setkáváme se s horší přizpůsobivostí a zhoršenou koordinací. Verbální komunikace, byť složitější, je možná. Lze díky ní úspěšně navázat kontakt a spolupráci s danou osobou s mentálním postižením. U středně těžké až těžké mentální retardace jsou schopnosti komunikace výrazně omezené, spolu s tím i schopnost postarat se sám o sebe. Následující doporučení je tak určené především pro komunikaci s osobami s lehkou mentální retardací. Při středně těžké až těžké mentální retardaci je třeba přistoupit více ke snaze navázat kontakt neverbálně a je vhodné volit jiné metody komunikace.
Základní doporučení:
- Přizpůsobit komunikaci individuálním schopnostem daného jedince a rozsahu jeho postižení. Na základě reakcí a odpovědí, pokud na ně reaguje pozitivně.
- Užívat jednoduché věty doplněné o gesta, názorná vysvětlení.
- Pokud jednáme s dospělým jedincem, jednat s respektem a dle společenských pravidel. Ideálně bez předsudků a štítivosti.
- Vyvarovat se abstraktním pojmům, nebo ironii.
- Přizpůsobit tempo mluvy, dát dostatečný čas pro odpověď. Nutná je trpělivost a tolerance. Pokud je to nutné, otázky a vysvětlení opakovat, nebo vysvětlit jinak, dokud si nebudeme jistí, že osoba se kterou mluvíme dané věci rozumí.
- Při kladení otázek je dobré se vyvarovat naznačení odpovědi. Může se stát, že nám druhý odpoví podle toho, co si myslí, že my chceme slyšet.
- Vyhnout se přílišnému množství informací naráz a rušivým elementům (např. hluk, mnoho lidí a vjemů).
- Přistupujeme ke komunikaci jako k dialogu, pokud to jde, zeptáme se na názor.
- Vyhnout se mluvení o daném jedinci v jeho přítomnosti s doprovodem, aniž by jsme jej do konverzace zapojili. Preferujeme navázat hlavní kontakt s danou osobou s mentálním postižením a pouze pro doplnění pak mluvit s jejich doprovodem.
Překlad z anglického článku od Suzanne C. Smeltzer, Bette Mariani & Colleen Meakim of Villanova University College of Nursing, January 28, 2017
2 komentáře u „Jak mluvit s člověkem s mentálním postižením?“
Komentáře uzavřeny.